Jednoczeni w różnorodności: tradycja cyrylo-metodiańska jako paradygmat procesu pojednania Kościołów, kultur i narodów

Abstract

Ve knižce pod názvem Sjednocení v rozmanitosti s podtitulem Cyrilometodějská tradice jako paradigma procesu smíření Cirkví, kultur a národů, autor ukazal na pozadí dějin Čech a Moravy i slovanských zemí postavy dvou světců — Cyrile a Metoděje a jejich úlohu v procesu integrace evropských národů. Cyril a Metoděj ve své misijní službě dovedně spojili jednotu víry a individuální rysy různých kultur v duchu lásky a úcty pro káždého člověka. Jejich neustálá služba pro slovanský národ se stala základem pro celou slovanskou literaturu a měla svůj úděl ve vývoji kultury a národního vzdělavání. Jsou označovaní jakožto otcové kultury slovanských národů, heraldové Evangelie a stavitele Církve, především na území Moravy. Ukazali svou činností a apoštolským nádšením, že je možné zachovat odlišnost národních kultur včetně jejich duchovního bohactví i zvláštnostmi v křest’anské společnosti v duchu úcty a míru. Položili základy nejen pro kulturu, ale také vzdělání a široké kontakty Východu a Západu, čimž se zapsali v duchovní činnost a kulturu mnoha evorpských národů. Evropa se narodila ze setkání a vzájemného pronikání řecko-římské civilizace do germanského a slovanského světa, postupně pokřest’anštovaného misionáři původem ze Západu a Východu Starého kontinentu. Náboženské rozdělení, které nastalo v dějinách Církve, na katolický a protestantský Západ a většinou pravoslavný Východ, pořád je platné a „otevřeně je v rozporu s Kristovou vůli, je pohoršením pro svět, a přitom poškozuje nejsvátější záležitost hlašení Evangelie všemu stvoření“. Tato situace nepodporuje správnou integraci evropských národů, a Církev nesčetněkrát pocitila její negativní výsledky. Jak často opakoval Jan Pavel II. Církev musí dýchat „dvěmi plícemi“: západním a východním. V této knižce byla prezentovana analýza křest’anských kořenů slovanských národů, původ křest’anství na Moravě a misijní činnost Cyrila a Metoděje. Detailně byla popsana cyrilometodějská tradice, která je pořád platná zvláště ve Velehradu, o kterém se říká, že je „kolébkou křest’anství okolních národů“. V monografii je široce projednána úloha a význam velehradských kongresů a jejich přínos pro šíření ekumenických idejí. Ve knižce pod názvem Sjednocení v rozmanitosti... hodně místa bylo věnovano pápeži Janu Pavlovi II., který byl orodovníkem cyrilometodějského dědictví a činnosti bratrů ze Salonik přisuzoval ohromný význam a hlubokou ekumenickou výmluvnost, a poukazoval na to, že „Církev narozená z misie Svátých Cyrila a Metoděje nesla, jakby vepsanou do sebe, mimořádnou pečet’ ekumenického předvolání, které ti dva svátí bratři tak živě proživali“. Prohlasil je, spolu se sv. Benediktem, za Patrony Evropy, a připsal jim veškere liturgické pocty a privilegia, která se vztahují — podle práva — patronům míst, věnoval Apoštolům Evropy encykliku, četné poutě, projevy, veřejné vyjádření kultu, a zvál jejich přímluvu za celý kontinent i poukazoval novým generacím na jejich myšlenky a vzor. V období svého pontifikátu se mnohokrát odvolával na jejich génia víry a kultury, a pojmenovaval je mohutnými orodovníky v Církvi. V Slavorum Apostoli, encyklice věnované Svátým Cyrilu a Metodějovi, Jan Pavel II. zdůraznil jejich účast na díle hlášení Evangelie a sjednocení křest’an, poukazoval také na jejich obrovský a rozhodný přínos pro stavbu Evropy — nejen v zachování křest’anské náboženské společnosti, ale také její civilizačního a kulturového sjednocení. Svátí Cyril a Metoděj nám dovolí pochopit množství a jednotu, právo k odlišnosti a sjednocení Církve a Evropy. Společný „evropský dům“, postaven na základě, kterým je křest’anství, měl by být reální náboženskou a kulturní společností, společností lidí a víry v Krista.